Život je krásný

Dnes jsem viděla dokument o Juliette Binoche.
Miluju životní příběhy lidí, kteří toho hodně umí a cítím z nich, i přes sklo obrazovky, jak moc je baví to, čemu se věnují, všechno prožívají do hloubky - radost i bolest. Nejen hranou před kamerou, ale i jejich vlastní.
Všechno dělají na sto procent.
Juliette maluje, tančí, hraje. Ze srdce. Z hlouby duše. Opravdově.

Mám pocit, že mne všechny mé povinnosti moc svazují. Celý týden se soustředím na nutnost napsat domácí úkol na francouzštinu. Mám plno zakázek, které nestíhám, spousta práce s voskem. Během práce mne napadají nové, vlastní šperky, nebo dekorace. Nové tvary, nové techniky, nové materiály. Zakázky většinou spočívají v "kopírování" něčeho, co již někdo stvořil. Repliky jsou prostě takové. A tak mám nezaměstnanou hlavu. Vymýšlím nové návrhy, které pak nestíhám realizovat a mnohdy si je ani nestihnu nakreslit. Konec konců, i když je nareslím, zpětně už nevím, jak jsem to myslela.

Toužím žít bohémský život plný tvůrčí práce. Každé ráno se vzbudit a prostě tvořit. Jako Juliette, jako spousta dalších, o kterých se točí poutavé dokumenty, ve kterých se mlčí o tom, že také chodí ráno pro mléko a pro rohlíky, platí účty a občas jim na kontě taky trochu chybí k naplnění všech snů.

A jak vlastně žiju já?

Každé ráno se ve svém venkovském domě vzbudím, seběhnu pár schodů do dílny a jdu tvořit. K obědu si dopřeju sklenku šumivého muškátového vína (většinou celou lahev s manželem večer nevypijeme ;o)), chodím na procházky se svým irským setrem Dalím. Užívám si život jak anglický aristokrat. Jak mnou obdivovaná Juliette Binoche. Jen netočím filmy s Johnnym Deppem :o(
Tak proč mám pocit, že něco postrádám?

Potřebovala bych každé ráno, nejlíp ještě v pelechu, shlédnout dokument o někom, kdo umí, ví, tvoří a je rád na světě. Vážila bych si pak toho, co mám?
Nenapsala jsem to právě???

Jo. I když je pravdou, že v prosluněné dny, jako je dnes, si to uvědomuju o trochu snadněji.
(A občas by mohl zaskočit Johnny na odpolední kávu.....)

Máme se hezky, tak si toho náležitě važme.
Druhou šanci nedostaneme ;o)