Slečně Valentýně

Pan Antonín na ni vzpomínal téměř celý život. 

V jeho dvaceti ji doprovázel při procházkách po nábřeží. 

Roztočený slunečník jí házel rozmarné stíny na klobouček.

Háčkované rukavičky měnila jen za lžičku v cukrárně. 

Krajkové kanýry na sukni se s jemným šustěním vznášely těsně nad chodníkem. 

Pamatoval si ji téměř průzračnou v odpoledním slunci. 

Dnes, po 60ti letech potkal před bývalým Koloniálem paní Týnu. 

Ty zelené jiskřivé oči poznal ihned. 

Byla to ona. 

Nad dalším dortíkem v cukrárně klopila oči stejně, jako tenkrát. 

Hned si domluvili příští setkání. 

Už ji nenechá utéci mu ze života. 

Sic jí pár dortíků navíc na bocích usedlo, ale stále to byla ta jeho Valentýnka. 

S dolíčky ve tvářích a zelenkavýma očima s jiskřičkou od slunce................

Náhrdelník s nádechem secese.

K mání opět na Fleru.

Také si rádi vymýšlíte příběhy?

Tvoříte svůj malý poklad a v průběhu toho procesu spřádáte pomyslnou nitku života nového výrobku?

Kam Vás až Vaše fantazie vede?

Za hranice Vaší vísky? Země? Staletí? Z tohoto světa, do jiných paralelních světů?

Užíváte si to jako já?

Krásné skoro léto všem, tady u nás, v naší současnosti a v naší krásné zemičce...

---------------♥--------------