Bylo to včera

Věřím, že jste si užili krásného Valentýna.

S Vašimi blízkými.

S rodinou, s Vaší láskou.

I když nepodléháte srdíčkové mánii,

 nekupujete květiny pěstované v Africe, jež jsou vykoupeny žízní místních vykořisťovaných pracovníků,

ani nerozesíláte valentýnky, abyste do celého světa v jeden den vykřikli

MÁM VÁS RÁD/A.

Nevadí.

Myslím, že mít jeden den o trochu větší důvod,

uvědomit si a dát najevo, že jsou mi mí blízcí opravdu moc drazí,

opravdu neuškodí.

Je to jako s každým svátkem.

Každý den se raduju, že jsem, že Vás mám, že je na světě krásně.

Ale pak je pár dní v roce,

 kdy se bezostyšně zastavím, na chvilku odložím vše, co právě dělám,

z hluboka se nadechnu a prožiju tu chvilku uvědomění naplno.

Mám teď dost náročný týden.

A ani jindy nedělám věci s přílišným předstihem.

Nejsem tak pečlivá, jako jiní (ano, zrovna myslím na Tebe, Marianko)

Takže jsem sice vše stihla, ale až po západu sluníčka

a pak už by ty fotky nestály tuplem za nic.

Takže jsem se vzchopila a z domácích zdrojů vystřihla (doslova :o))

jednu sladkou girlandu

A pro pěkný pocit i na těle jsem upekla jablkové muffiny.

(večerní foto)

(ranní foto)

Z pondělní návštěvy Prahy jsem dovezla i nějaké dárečky.

Honzovu knihu o Svatém Václavu jsem sice stihla skoro do půlky přečíst v autobusu,

ale písmenka jsem nevykoukala, tak to snad tolik nevadí.

Mám Vás všechny ráda.

Vy se mějte taky rádi, nejen včera, ale i dnes a zítra, pozítří......

však Vy víte ♥