Asi před měsícem se na mne tatínek obrátil s překvapivou otázkou,
zda náhodou nevlastníme terárko.
Radka prý našla před francouzským oknem Madličku se zlomeným křidýlkem.
Sic jsem nepomohla s terárkem (jedno jsem mívala, opravdu velké, ale prodala jsem jej i s domem :o), aspoň jsem popřála hodně zdravíčka.
Madla se zdárně uzdravila, křidýlko bylo možná jen trochu pochroumané, brzy plně funkční.
Madla byla velmi neposedná a tak z původního plánu, pustit ji na jaře, sešlo
a svobodu opět nabyla v neděli.
Byl, alespoň v Jablonci, krásný slunný den, tak jistě rychle nabrala síly
a během zimy se přiletí naobědvat ke krmítku.
Velký fotograf hbitých zvířátek a ptáčků ze mne nebude,
ale pro vzpomínku to stačí.
Madlo, ve Velkém světě se drž, vybírej ta nejtučnější semínka z krmítka
a na jaře fešného Ferdu do hnízdečka.
Hodně štěstí!!!
Jé, Šári, Tys ji měla doma? Ptáčci jsou úžasná stvoření... A jak to, že Ti tu sněží :)?
OdpovědětVymazatHezký víkend. M
Ach, to je krásné a tak milučké! Ptáčci jsou nejlepší!
OdpovědětVymazat(my loni zachraňovali dokonce káně).