Starý smutný pierot Pierre

Pierre dostal angažmá u Komedie del'Arte jako mladík. Hrál statné krásné milovníky,
jež měl u dam a dívek vždy úspěch. V soukromí to bylo jak kdy, aneb nahoru dolů,
neboť vždycky není posvícení. Stejně tak jejich divadlo zažívalo dobré i lepší časy.
Principálem byl, už při pierově nástupu, stařičký dobrák, s šedivými vlasy i vousy.
Pierre se nikdy neodvažoval tipovat jeho věk, přestože čas od času se staří mazáci po pár lahvích červeného, zkoušeli vsázet, kolik tomu staříkovi bude.
Většinou to skončilo rvačkou a pravdy se stejně nikdy nikdo nedobral.
Pierre se protloukal životem. Držel se toho, co uměl nejlépe.
Jeho role se postupem času měnily. Pomalu začal hrát hodné i přísné otce od rodin.
Ačkoliv sám se neodvažoval žádnou slečnu vážněji oslovit a jeho otcovská role byla jen a pouze ta na jevištních prknech.
Jak šel čas, principálova niť života byla u konce. A celý ansámbl se musel s milým staříkem rozloučit.
Po něm převzal principálovské opratě nový, mladý, ambiciózní šéf. Měl velké plány.
A Pierre mu tak trochu stál v cestě.
Začal jej tedy obsazovat do menších a nezajímavých rolí a doufal, že mu Pierre brzy dá sbohem. Ale pro Pierra bylo divadlo vše. Nakonec skončil v roli trapného postaršího pierota. Měl ze sebe dělat šaška a strpět posměšky všech okolo. Již jej na světě nic netěšilo.
Nakonec divadlo opustil jako starý smutný pierot Pierre
a s lahví červeného vína vzpomíná na dobré časy s hodným starým principálem
a úspěšné roky Komedie del'Art.

Pierot Pierre je adeptem na účast ve velké meziklubové soutěži na Fleru.

Držte mu palce. Snad se na něj aspoň jednou štěstí usměje.